Už potřetí se v rámci mezinárodního divadelního festivalu Regiony v Hradci Králové, kterému se přezdívá „český Avignon“, uskutečnila též Hudební scéna NA DVORKU. Pořádá ji tým festivalu Na jednom břehu, respektive organizátorka Martina Součková. Snoubí hudební večery NA DVORKU s vinotékou IN VINO, s kavárnou Artičok a mnoha dalšími subjekty a podporovateli. Letos navíc ještě s puncem oslav 800 let od první písemné zmínky o královském městě Hradec Králové.
A opravdu oněch osm večerů NA DVORKU bylo královskými. Se vší noblesou, grácií i šarmem. Každý koncert úplně jiný, přitom propojené nenapodobitelným kouzlem linoucím se z pódia do publika a naopak, vzájemnou vstřícností, žánrovou pestrostí a přirozenou obyčejností. Prostě, jen tak, za domem.
Všechny večery měly společné jedno slovo – TANEC. S veškerými nuancemi a barvami, které tento pohyb představuje a poskytuje. Dýchající tanec vesmíru a s vesmírem, který pulsuje pravidelně, přirozeně a přitom nenápadně. Že si ani neuvědomíte onu nádheru.
Galaktická oslava vypukla vystoupením Báry Hrzánové a kapely Condurango. Tanec to byl divoký, vycházející ze srdce i z kořenů Země. Prastaré rytmy, které nedají spát tělu ani duši. Autorské písně, volnost a přátelství. Dvorek praskal ve švech, Bára zářila, víno teklo proudem. Jako radostné úsměvy.
Následoval večer s Vyhoukanou Sowou, která tanec posunula až ke sloganu: Sex, Drogy a Rocknroll. Tanec vášnivý a emoční, od podlahy až po střechu, naplněný poctivou autorskou muzikou.
Pak přišla na řadu Sépie z hor. To byl zase tanec jazzový, kdy se člověk jen lehce pohupoval a nechal se unášet na vlnách tónů, které vyvolávaly v břiše motýly. Krása prostoupená umem i spontánností. Koupel pro všechny citlivé a vnímavé duše.
Čtvrtým večerem provázela balkánská dechovka Lovesong Orchestra. Dechová řachanda probouzející to nejlepší v nás. To byl tanec čistých dětských duší, které mají vše na své pouti před sebou a nebojí se ničeho. Ani svých vlastních strachů, obav a pochyb. A patřil k tomu i letní déšť, který jen lehce a laskavě připomněl, že naše životy jsou v moci živlů.
Clarinet Factory přivezli tanec magický, vzrušující, pro mnohé určitě překvapivý. Plující letní oblohou jen tak jaksi mimochodem. A přitom nezapomenutelně. Jako když se jen tak touláte lesem a necháte se překvapovat tím, co všechno se vám připlete do cesty.
Miloslav König, herec a muzikant, neopakovatelný talent, posunul středu na meditativní až mystickou hladinu, za doprovodu ležatých osmiček poletujících vlaštovek. Kdo nezažil tenhle tanec, vyplouvající jen nesměle na povrch, nepochopí. A může jen litovat. O jemnocitné předskokance Terezz ještě uslyšíte. Její hojné publikum sotva dosáhlo plnoletosti a přišlo ji podpořit, což je skvělé.
Čtvrteční Táborák NA DVORKU pak nabídl kouzlo táborových ohňů a potlachů. Hrál nebo zpíval každý, kdo přišel, také Víťa Troníček a jádro pardubické kapely Marien. Nesmrtelné songy kotlíkářů, legend i rockerů a k tomu připravený oheň a poťouchlé opékání špekáčků. A závěrečná bouřka zase jen potvrdila, že tohle zkrátka všechno k táboráku a podmanivým romantickým letním večerům neodmyslitelně patří.
Všechno vyvrcholilo jazz, pop, funky nářezem hradecké kapely Jazz Police. Ve švech nepraskal jen samotný dvorek, ale i přilehlé ulice. Trsali úplně všichni, tanec šamanský, nespoutaný, rozlučkový, finální. A současně naděje plný, že nejde o tanec poslední. Poděkování a snad zase za rok!
VIVAT MUSICA!
VIVAT VINO!
VIVAT DVOREK!
Milan Baják (redaktor Českého rozhlasu HK)